Od toho únorového semináře prožívám a žiju v tak velké vděčnosti za vše, co jsem kdy prožila a každý den prožívám. Cítím tolik radosti a lásky a zároveň si uvědomuji tu tíhu a bolest, která teď kolem nás je. Jsem tak vděčná, že nemusím žít ve strachu nebo obavách, co bude dál a kudy se můj život bude ubírat. Vím, že o mne je, vždy bylo a vždy bude postaráno. 

Moc vám všem děkuji, že jste mi pomohli k tomuto uvědomění dojít a včerejší odpouštění (a stále víc si uvědomuji, že nejvíc sama sobě) mi jen přidalo další kamínek do této úžasné skládačky. Nedá se to ani všechno popsat, chybí slova… a slzičky štěstí se mi tady kutálí po tváři… 🙂

S velkou láskou a pokorou,

Hanka Březinová